Zubní implantát je umělá náhrada kořene zubu, která je podobně jako skutečný zub, fixována přímo v čelistní kosti. Existuje mnoho typů zubních implantátů lišících se tvarem, průměrem a délkou, z nichž každý je vhodný pro jinou situaci v ústech. Ve stomatologii dnes dominují válcové implantáty, které jsou určeny pro pacienty, kterým chybí jeden nebo i více zubů. Implantáty je možné léčit i celkově bezzubou čelist. Jsou vyrobeny ze slitiny titanu a mají tvar válce, který se směrem dolů většinou zužuje a je opatřen závitem. Titan a jeho slitiny jsou dnes považovány za vysoce biokompatibilní materiály vhodné pro bezpečné použití a jejich povrch se vyznačuje vysokou odolností vůči korozi a oxidaci. Jejich povrch je navíc speciálně upravován např. pískováním nebo plazmováním, či chemicky roztokem kyselin, pro kvalitnější spojení s kostí. Implantát bývá většinou dvoudílný. Jedna část je zanořena v kosti, se kterou srůstá a druhá částí ční do dutiny ústní. Na té je nasazen pilíř, který nese takzvanou suprakonstrukci,tedy proteticky zhotovenou korunku nebo můstek. Suprakonstrukce může spojovat implantát i s vlastními zuby pacienta, pokud je má pacient v dobrém stavu. Kontraindikací je zejména neléčená parodontóza.

Zavedení zubního implantátu je invazivní zákrok. Zavádí se operativně na běžném zubařském křesle v místní anestezii, zaručující bezbolestný průběh. Zákrok spočívá v odklopení tzv. laloku – měkkých tkání kryjících čelistní kost, vyvrtání dostatečně hlubokého otvoru v této kosti a zavedení implantátu do takto vytvořeného otvoru. Zavedení jednoho implantátu trvá asi 30 – 60 minut. Podle různých variant léčby zvolené implantologem se implantát nechá 3 – 6 měsíců hojit a je opatřen krycím šroubkem nebo vhojovacím válečkem. V tomto případě je schován pod sliznicí a není vidět. Nebo je možné implantát i okamžitě zatížit a nasadit na něj dočasnou provizorní keramickou náhradu. Po zavedení implantátu a zakrytí, se sliznice sešije a pacient odchází domů. Pooperační obtíže bývají velmi mírné, a pokud důsledně dodržujete rady lékaře, bývá průběh pooperačního období zpravidla hladký. Vhojovací období, tzv. osseointegrace, slouží k tomu, aby se implantát pevně spojil s kostí.

Péče o implantát je základní podmínkou pro dlouhodobý a trvalý výsledek ošetření. Pod pojmem péče o implantát máme na mysli systém pravidelných kontrolních vyšetření alespoň 1x ročně u lékaře, který zkontroluje stav zubů a implantátů nesoucích fixní můstek včetně rentgenových kontrol implantátů a alespoň 2x ročně kontrolní vyšetření u dentální hygienistky, která vám odstraní zubní kámen z povrchu zubů a také ze subgingiválních  prostor /pod dásní/ a bude vás instruovat o správném postupu čištění zubů a o pravidlech péče o orální zdraví. Taktéž vám poradí, jaké jsou vhodné pomůcky pro ústní hygienu. Dále se pod tímto pojmem myslí důkladná domácí ústní hygiena nejen u implantátu, ale v celém chrupu. Implantát a jeho nástavba není živý zub, ale to vůbec neznamená, že bychom se o něj neměli pečlivě starat. Jednou z primárních podmínek podmiňujících úspěch výsledné léčby je omezit, či úplně přestat kouřit.

Životnost zubního implantátu je z dlouhodobého hlediska ovlivněna mnoha faktory, mezi které patří zejména úroveň ústní hygieny, kvalita a objem čelistních kostí, kvalita a počet vlastních zubů pacienta, na kterých můstek drží, kouření, užívání některých druhů léků a řada dalších. Výrobci implantátů poskytují záruku na neměnnou kvalitu implantátu 15 i více let. Vzhledem k výše uvedeným faktorům nelze životnost implantátu spolehlivě odhadnout. Rozhodně však není neomezená. První podmínkou je úspěšné vhojení implantátu. Případné odmítnutí implantátu ze strany organismu je málo časté. Některé ordinace poskytují písemnou záruku. Všeobecně platí, že náhrada zůstane ve funkci tak dlouho, jak dobře je pacient schopen o implantát i ostatní zuby dobře pečovat. Aby byla životnost co nejdelší, je nutné absolvovat pravidelné kontrolní vyšetření, na které budete zváni jak k lékaři, tak k dentální hygienistce. Je nutné dodržovat vysokou úroveň ústní hygieny a mít na paměti, že infekce z nedostatečné ústní hygieny a kouření patří mezi nejčastější příčiny selhání implantátů. Nicméně přes veškerou snahu lékaře i pacienta může dojít k selhání implantátu dříve, než bychom si přáli. Selhání implantátu není zpravidla doprovázeno nápadnými příznaky či bolestí, proto jsou nutná opakovaná kontrolní vyšetření. Po selhání musí být implantát odstraněn a dalším řešením je buď jiný typ protetického ošetření, nebo znovu implantace.

Komplikace a neúspěchy při zavádění zubních implantátů není možné zcela eliminovat a musíte být připraveni, že určité riziko neúspěchu existuje. Je to dáno zejména tím, že se implantát vpravuje do živé tkáně, která reaguje zcela individuálně. Mezi nejvýraznější komplikace patří nevhojení implantátu nebo vyloučení již vhojeného implantátu, obecné komplikace chirurgického zákroku nebo injekční anestezie, nedostatečný estetický efekt nebo v případě zákroku v dolní čelisti, porušená citlivost poloviny dolního rtu. Ke snížení výskytu komplikací a možného neúspěchu implantace se pacient zavazuje:

• pravdivě informovat lékaře o svém zdravotním stavu
• dodržovat pokyny lékaře v pooperačním období
• dodržovat pokyny při dlouhodobé péči o zavedený implantát

Kdy se vyhnout implantátu

Určité situace, kdy není vhodné užít implantát, jsou:

• různá akutní onemocnění (zde však po vyléčení je možné implantovat);
• parodontitida (zde je kontraindikace implantátů, pouze při stabilizaci stavu, perfektní spolupráci pacienta a hygieně můžeme implantovat, i když s vyšším rizikem než u pacienta bez tohoto onemocnění);
• kontraindikací je silné kuřáctví (neplatí to absolutně, ale neúspěchů je až 30 %) ;
• další celková onemocnění jako diabetes mellitus, onemocnění srdeční, štítné žlázy při kompenzaci nebývají kontraindikací implantace. Jedinou výjimkou jsou onkologické stavy především ve spojitosti s léčbou farmaky (léky).

Cena implantace se řídí samozřejmě značkou a typem použitých implantátů a aktuálním ceníkem implantujícího lékaře nebo zdravotnického zařízení a skládá se z platby za samotnou implantaci a z platby za protetickou náhradu. Zubní implantáty zdravotní pojišťovny nehradí, na protetické práce přispívají určitou částkou, jejíž výše je dána vyhláškou a řídí se stejnými zásadami jako při běžné stomatologické péči. Finanční úhrada za léčbu je tedy ovlivněna počtem implantátů a rozsahem protetické práce a je tedy velmi individuálně propočtena a každý pacient obdrží písemný rozpočet ještě před provedením implantace. Počet a umístění implantátů se volí na základě teoretických pravidel pro konkrétní typ implantátů a je tedy pro každou situaci v dutině ústní stanoven individuálně.